Město Řevnice pořádá vzpomínkový večer na srpnové události 1968.
Zveme všechny ve 20 hodin před plátno Letního kina na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad.
Na dny sovětské invaze zde budou vzpomínat: František Šedivý, místopředseda Konfederace politických vězňů a Miroslav Kamil Černý, bývalý pracovník ÚSTR
Ve 21 hodin pak zveme do řevnického kina na promítání nového dokumentárního filmu ukrajinské režisérky Anny Kryvenko Můj neznámý vojín, který překvapivě nahlíží události srpnové invaze 1968 prostřednictvím bohatého archivního materiálu a z pohledu vojáků, kteří se ocitli nedobrovolně v roli okupantů.
V případě nepříznivého počasí se i vzpomínkové setkání odehraje v řevnickém kině.
Poslali je prý zachránit Československo. To, co tady uviděli na vlastní oči, však někteří neunesli. Dokumentární film režisérky Anny Kryvenko doplněný bohatým archivním materiálem překvapivým způsobem nahlíží události srpnové invaze 1968 z pohledu vojáků, kteří se ocitli nedobrovolně v roli okupantů
Jaké to je, být okupantem? Lze k někomu takovému chovat soucit? Střihový dokumentární film režisérky Anny Kryvenko přináší neotřelý pohled na okupaci Československa roku 1968 – nazírá ji totiž z pohledu vojáků, kteří se mnohdy i přes masivní vliv propagandy nebyli schopni vyrovnat se svou novou rolí – rolí okupantů. Režisérka má k tématu exkluzivní přístup přes vlastní rodinný příběh, neboť její prastrýc byl jedním z vojáků „spřátelených armád“. Ten však krátce po návratu na rodnou Ukrajinu spáchal sebevraždu a jeho vlastní rodina jej vystříhala ze všech rodinných fotografií a vůbec zamazala všechny stopy po jeho existenci. Hlavní dějová linie je tvořená úhlem pohledu tohoto neznámého vojína bez tváře. Pomocí archivních záznamů rekonstruuje možnosti toho, co mohl zažít jako součást okupačních vojsk. Jeho příběh je osou, na kterou se nabaluje komplexní zkoumání témat moci, armády, posttraumatického syndromu u vojáků a také otázky soucitu a lidskosti jak u okupantů, tak u okupovaného obyvatelstva Československa. Film pracuje s docela neznámými archivními materiály, v jejichž kontextu pak notoricky známé záběry nacházejí nové významy. Zkoumá, jak na úrovni rodiny i státu pracujeme s kolektivní pamětí, která pak určuje i pohled na současnost a naše chování v ní. (Česká televize)
Anna Kryvenko: „Příběh mého prastrýce by mohl být příběhem kteréhokoliv z mladých vojáků, kteří v srpnu 1968 na tancích stáli. Byly to lidské bytosti v mašinerii války a globálních mocenských bojích.“
Anna Kryvenko je filmová režisérka, střihačka a fotografka. Narodila se v Kyjevě na Ukrajině. Mimo jiné studovala režii alternativního divadla na pražské DAMU. Její filmy a performance byly promítány na mezinárodních festivalech, snímek Potichu jako kometa vyhrál hlavní cenu za nejlepší Experimentální akt na Famufestu 2014 v Praze. Její poslední film Poslechnout horizont získal v roce 2015 hlavní cenu za Nejlepší český experimentální film na festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě. (Lidové noviny)
VÍCE O FILMU NA LIDOVKY.CZ
